The Residents: Víc než jen koncept - 1.část

29. srpna 2007 v 0:21 |  Různé

The Residents: Víc než jen koncept

Sanfranciští The Residents jsou připomínání především kvůli své anonymitě, kterou zdůrazňují maskami v podobě očních bulv. V době, kdy se první rockové hvězdy těšily ze slávy do té doby vyhrazené jen největším postavám stříbrného plátna, radikálně popřeli vznikající kult.


Dlouhé pátrání po skutečné totožnosti členů skupiny přineslo fascinující spekulace. Nejenže za kapelou měla stát některá z hvězd, které zmizela ze scény, neboť debutové album bylo překvapivě vyzrálé, kvůli obalu debutu se mluvilo o Johnu Lennonovi. Objevila se však i hypotéza, že jde o čtyři sanfranciské Číňany, kteří si byli jistí, že se se svým vzhledem nemají šanci prosadit na rockové scéně, a tak pro jistotu svou totožnost tajili.
Spekulace dobového tisku, které jen podtrhávají význam The Residents na přelomu 70. a 80. let, by však neměly odvést pozornost od faktu, že anonymita byla jen součástí promyšleného konceptu, majícího za cíl demaskovat mýtus komercializujícího se rocku, na což později navázala celá řada novovlných, alternativních a industriálně elektronických kapel od Devo až po Laibach. Ani The Residents v tom nebyli první, s banalitou středoškolského rocku pracoval už Frank Zappa, když na konci šedesátých let vydal album Cruisin With Ruben And The Jets, na kterém si také pohrával s falešnou identitou. Na prázdnotu komerčního rocku ovšem poukazoval z pohledu tvůrce obeznámeného s jazzem a vážnou hudbou. Chyběla mu radikálnost The Residents, kteří se nestarali o tendence v rocku, ale brali ho jako celek. Usnadnilo jim to, že - jak ostatně mnohokrát neopomněli zdůraznit - nebyli hudebníky. S největší pravděpodobností (nezapomínejte na anonymitu) skupinu založili na počátku 70. let v kalifornském San Mateu filmaři, který chtěli natočit undergroundový snímek.

Image je vším

The Residents jasně poukázali na klíčový význam image v rockové hudbě a v populární kultuře vůbec. A nešlo jen o symbol v podobě dlouhých vlasů, jenž se dobře prodával. Vždyť už v druhé polovině šedesátých let byla pro potřeby televize zcela uměle vytvořena skupina Monkees.
Residents využili prototypu skupiny, jak jej vytvořili The Beatles, kteroužto vazbu ještě zdůraznilo
debutové album Meet The Residents, parafrázující názvem i obalem druhou desku liverpoolské čtveřice With The Beatles. (Původní verze obalu se kvůli tomu musela na přání americká pobočky firmy EMI Capitol vyměnit za novou, i když se těžko dá očekávat, že snad debut The Residents ohrozil prodej beatlesovské klasiky.) V každém případě se The Residents prezentovali jako čtveřice (správná skupina totiž má být čtyřčlenná), což možná byla i pravda. Lidé, kteří The Residents zastupovali na veřejnosti přes společnost Cryptic Corporation spojenou s vydavatelstvím Ralph Records, byli čtyři - Homer Flynn, Hardy Fox, Jay Clem a John Kennedy. Tiše se předpokládá, že právě oni jsou těmi residenty, obývající sanfranciskou čtvrť Mission.
Současně však soubor zavedené schéma převrátil naruby. Zůstala jen tradiční maska, které však nenabízela oblíbenou potravu pro bulvární tiskoviny, protože se za ní neskrývali konkrétní lidé s reálnými osudy, ze kterých se mohou stát hvězdy, nebo kteří také nemusejí unést tíhu slávy. The Residents zůstali v důsledné anonymitě, aby ukázali, že konkrétní lidé v případě fenoménu rockové skupiny nejsou důležití, že stačí image sama o sobě.
K její výsledné podobě se však propracovávali několik let, původně pracovali s falešnou identitou, každou písničku na debutovém dvojitém singlu Santa Dog z roku 1972 připsali jiné fiktivní kapele.
Minulost opředenou tajemstvím trochu napomohla odhalit čerstvě vydaná deska WB: RMX, ta přináší remixy nahrávek, která skupina natočila už v roce 1971 a poslala
je do vydavatelství Warner Brother Harvovi Halverstadtovi, protože spolupracoval s Beefheartem. Ten však zájem neprojevil, pásek se vrátil a protože skupina neměla jméno, napsal na obálku, že je určena residentům, obývajícím číslo 20 na Sycamore Street.
Album ukazuje, že skupinu ovlivnil experimentální rock, že sice od počátků pracovala se smyčkami, ale původně s delšími, majícími tvar riffu. Více se říci nedá, protože soubor, jak je jeho zvykem, původní nahrávky notně poupravil.
Dlouho také trvalo, než se ustálila vnější podoba Residents. Proslulé oční bulvy použili poprvé na albu Eskimo z roku 1979. O něco dříve se v obchodu se zeleninou nechali vyfotit jako kosmonauté v azbestových oblecích, používali však také masky v podobě artyčoku či se oblékli do šatů z novin a na hlavu si dali z novin vytvořené kápě. I oční bulvy se však proměňovaly, na konci 80. let, když natočili album God In Three Persons, jednu nahradila maska lebky. Načas také používali bulvy v podobě mnohostěnů.

Kácení ikon

Důsledná anonymita představovala velmi radikální koncept, The Residents však zašli v demytizaci rocku ještě dál. Druhé album Not Available, jak plyne i z názvu, se nemělo na veřejnosti objevit, prodávat se mělo až ve chvíli, kdy bude zcela zapomenuto (nakonec vyšlo se pětiletým zpožděním). The Residents se na něm dotkli dalších aspektů rockové kultury. Na jedné straně si pohrávali s tajemstvím, s oblíbeným tématem ztracených nahrávek, klíčových to děl, která byla natočena, ale nikdy nevyšla. Po zmizelých páscích The Beatles nebo Pink Floyd se totiž pátralo stejně usilovně jako po identitě anonymních sanfranciských konceptualistů, ovšem s ještě menším výsledkem. V druhém plánu však The Residents poukázali na obchodní a marketingové praktiky, pracující s kultovním statutem kapel i s umělým zvyšováním zájmu o jejich snímky tím, že se odkládá jejich vydání nebo se nabídnou pouze v omezené edici.
Třetí deska The Third Reich'n'Roll se zas dotkla svatých ostatků žánru. Skupina na něm velmi radikálním způsobem parafrázovala rockovou klasiku, což udělala už dříve na singlu Satisfaction. Slavné melodie zapletené do rytmických smyček podávala jako jarmareční vyvolávač nebo je hrála na levné syntezátory a tupě znějící kytary, aby ukázala ani ne tak na jejich banalitu, ale především na to, jak snadno se dá změnit jejich podstata. Destrukce vyzněla ještě radikálněji než u Devo, protože skupina neskončila jen u děsivých verzí písní, ale vytrhávala z nich jen útržky melodií, které parafrázovala. Vlastně tak předznamenala přístup, který později široce rozvine hip hop.
"Čtveřice" na albu přitom poprvé propojuje populární hudbu s totalitou, což je motiv, který o deset let později usilovně rozvíjeli Laibach, když z queenovské One Vision udělali pseudowagneriánský marš Geburt ein Nation s textem pohrávajícím si s nacistickými slogany. Ovšem The Residents nikdy nebyli tak prvoplánoví, aby vystavěli jen paralelu mezi popem a totalitní propagandou. Nechávali vždy prostor pro mnohoznačnost, neboť si libovali v tajemnosti.

Rozvíjení konceptu

Tři výše zmíněná alba předznamenala kruciální témata tvorby The Residents, k nimž se v dalších letech několikrát vrátili, aby je nahlíželi z odlišných úhlů.
Na jedné ze svých nejpopulárnějších a nejlepších desek, na The Commercial Album,
přišli s kacířskou ideou, že popová píseň je jen třikrát zopakovaná minutová reklamní znělka. Současně se snažili vyrovnat se skutečností, že podle dobového průzkumu průměrný Američan tráví poslechem desek právě jednu minutu denně. Natočili proto desku čtyřiceti minutových znělek a la Residents, kde je tolik nápadů, že většina skupin by z nich čerpala klidně dalších pět let. CD verze pak podtrhla první myšlenku, neboť přehrávač umožnil snadno zopakovat každou píseň třikrát.
V polovině 80. let se The Residents vrátili k odkazu amerických hudebních tradic, přičemž tentokrát už neskončili jen u rocku. Nejprve přišli se dvěma alby v řadě The American Composer Series, na nichž po svém pojímali slavné písně amerických autorů.


Titul George and James je věnován Georgi Gershwinovi (slavná Rapsodie v modré přirozeně nechybí) a soulovému bratru Jamesi Brownovi. Následující Stars And Hank Forever (1986) přinášela skladby countryového barda Hanka Williamse a Johna Philipa Sousy, vynálezce to sousaphonu. Navázali na ně v roce 1989 presleyovským albem The King & Eye, po němž přišlo turné Cube E The History Of American Music In 3E-Z Pieces zachycující vývoj americké hudby XX. století od blues a tradičního jazzu přes country až k rock'n'rollu.

pokračování...
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama