Morytáty a legendy 2.část

27. srpna 2007 v 11:08 |  Různé
Převzato z časopisu: Rock & Pop: ...& kluby 31 - Divoký srdce

Výpad třicátý prvý
Mortyráty a legendy - pokračování
Jenže dny živé muziky ve Sklepě začaly být postupně sečteny. V červnu 1998 lze v regionální příloze MFD číst o koncertu ostravských pankáčů Aqua Silentia, kteří ukončí cca roční pauzu v živých akcích v prostorách Sklepa. "Měli jsme se stěhovat do domu v centru města, ale nakonec jsme se tam nedohodli," tvrdí tam polovina bratrského tandemu - a pokračuje. "Během roku jsme splatili různé dluhy a pustili se do úprav Sklepu, aby měli návštěvníci dost místa a cítili se tady dobře." (Během pauzy vznikl ve Sklepě pozoruhodný časopis Sklepník; dílem programový bulletin, dílem workshop spřízněných osob - a pozorní čtenáři rubriky dobře ví, jak vzácná tahle jiná dimenze jakéhokoli klubu je. Když už jsme mimochodem u těchhle perliček, slučí se dodat, že jak měl Sklep svého Sklepníka, mívala Cihelna svého Cihláře). Byl to ale spíš výkřik do tmy. Od ledna 1999 otevřeli bří Feldové Rokli (viz příští díl) a Sklep zůstal zasvěcen reprodukované muzice, aby později prodali Sklep novému majiteli. Své místo v klubových letopisech si ovšem zajistil bezesporu.
Alternativa na kraji města
Ten klub zářil do zbytku republiky snad nejjasněji ze všech Ostravských: což je paradoxní, zvláště ve chvíli, vzpomene-li si každý druhý muzikant, se kterým jsem o něm mluvil, na černou barvu, která jeho exteriéru vládla. Ale bylo o něm vědět: z jedné z mnoha vzpomínek na jeho zviditelnění v celostátním měřítku lze vytáhnout tu o pořadu Sněží (Sněží? autor teď není úplně pevný v kramflecích), krátce poté, co bürgermeistrovi trabanti dobyli Bunkr. V temnotě zde úřední zvůle zářily dva kluby, držící se svým městem basu: plzeňská Lampa a ostravská Cihelna. B je správně.
Cihelna ale nebyla proslulá jen svým statutem: registrovali jsme to, když jsme se blížili k Ostravě. Přinejmenším od Olomouce padl její název v každém druhém konferování v tom kterém klubu.
Jenže to už bylo po všem. a tak jsme na závěr našeho ostravského pobytu jsme vyjeli k ostravskému nákladovému nádraží a vešli do zahrady v zatáčce silnice. Na dveřích domu uprostřed ní visela napůl stržená cedulka, hlásající, že časopis Patron se vydává v tolik a tolik hodin. O hodinu později mi dřívější spiritus agens toho domu říkal, že čekal, jestli s ... & klubovým panoptikem dorazíme ještě předtím, než s Cihelnou skončí (když zavírali, byli jsme před Zlínem). A že je datum našeho summitu symbolické - protože rok a den předtím proběhl v Cihelně poslední koncert na rozloučenou. jak to zpíval Petr Fiala? Přicházím všude a na všechno trochu pozdě.
Vznik Cihelny je hezkým dokladem rčení ´drzé čelo lepší než poplužní dvůr´. Herbert Procházka byl členem undergrounďácké grupy Absolutní bezedno, kterou po revoluci začal zřizovat (hezký paradox, ne?) institut zvaný Centrum kultury a vzdělávání ve čtvrti Přívoz; tak to tenkrát chodilo. "Pod to centrum patřil také Atlantik, kterej taky dělal nějaký koncerty, ale málo. Tak jsme do toho dramaturgovi z Atlantiku kecali, on se jednou - v dobrém slova smyslu - naštval a říkal: ´tak zajdem za ředitelem, na Mariánskohorské ulici je takový prostor, třeba z toho něco bude´. Jednání trvalo skoro týden, tehdejší ředitel to nějak prosadil a někdy na přelomu března a dubna 1993 začala Cihelna fungovat." Trefila se do období, kdy bylo v Ostravě po pádu Rock Hillu ticho po pěšině a to muselo nutně zvýšit poptávku po následníkovi.
Usilování cihelny za šest a tři čtvrtě roku její existence lze shrnout do jednoho sloganu - Alternativa všeho druhu (s tím korespondoval i slogan na klubových webových stránkách, mimochodem jedněch z prvních svého druhu v čechách, o Cihelně jako o ´klubu na okraji´: s vědomím geografické polohy Cihelny je to pěkný dvojsmysl). Herbert se ovšem ošívá:"Já už nerad používám takový ty zaběhnutý slova jako underground a alternativa a takhle, i když je beru - ale, v Cihelně vznikala vlastní subkultura, byly tam zkušebny, ze kterejch vzešly kapely, který tady dodnes fungují, nebo vznikly další kapely, ať už to byly - a jsou - Applepie Annie, Ghettoswingers, Sheeva Yoga, nebo djové - vlastně i Dvoika Troika, to byli kluci, kteří před rokem přišli na Cihelnu a zeptali se, jestli by si nemohli udělat vlastní party." Mimochodem, Cihelně bývá přisuzován status prvního místa, kde se Ostrava poprvé mohla setkat s tím, co jsme pak začali nazývat taneční hudba: první listopad třiadevadesátého, tvrdí letopisec v regionální příloze MFD. Herbert k tomu dohazuje historku, kterak ještě zdaleka ne tak proslulý DJ Liquid hrával v Cihelně z kompaktů. Ale netoliko hudbou byla Cihelna živa: multimediální festiválky, tématicky rozprostřené mezi hudbou, divadlem a obrazem, s názvem tak obskurním, divadelní cyklus z obskurním názvem teatrální taumaturgie, galerie na půdě.
Jenže: "V roce 1998 začala jít návštěvnost dolů ... já to, co teď řeknu, nemyslím ve zlým, ale pod CKV vznikl klub Parník - původně vznikl dramaturgicky jako Jazzový klub. Ale jak se měnili lidi na radnici a jak se začala měnit ta regionální politika, více se orientovali, když to řeknu eufemisticky, na školství a zdravotnictví ... a je logické, že ty lukrativnější věci se začaly přenášet do parníku, v rámci jednoho podniku a jelikož každý ten klub měl de facto svůj vlastní rozpočet v rámci toho podniku, o který si žádal vlastně rok dopředu, tak nám tam ta díra byla znát dělat v podstatě z vlastních rezidentů a sem tam další záležitosti Stodolní. Ono by asi dřív nebo později k zániku Cihelny došlo, nebo by se musela přetransformovat v jiný klub." Na konci října byla Cihelna zrušena, i přes varování v regionálním tisku, že ´likvidace klubu zůstane vyhozenými penězi´. Na konci října loňského roku zahráli Swordfishtrombones v Cihelně ´valčík na rozloučenou´ a bylo po všem. Z nálezu cedulky, o které se zmiňujeme výše, lze vyvodit, k čemu prostor krátce po vystěhování Cihelny sloužil, ale dnes už, jak lze zjistit pouhým okem, už dům leží ladem.
To už ovšem bylo v Ostravě leccos jinak a klubová mapa byla pokryta tolika záchytnými body, jako nikdy předtím.
Příště: Dokončení historického rozkladu a vstup do žhavé současnosti. Dramatický příběh TNT a trocha THC nádavkem. Spletité historie klubů v domě na Nábřeží. All That Jazz v Parníku. Pokračování příběhů ´bratrů ve zbrani´, tedy Rokle a pochodující Bazar.

Foto: Martin Siebert, archiv Herberta Procházky a Libora Bálka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama